Kolej, nebo sdílený privát?

Opět nastává čas hledání bydlení budoucích, či již „zajetých“ studentů vysokých škol. Vyplatí se aktuálně spíše kolej, nebo bydlení na privátu?

Delší dobu vychází z ekonomického hlediska lépe bydlení v pronajatém bytě. Respektive, abych toto tvrzení uvedla na pravou míru, tak stále hovoříme o „spolubydlení“, neboli o „sdíleném“ bydlení v soukromém bytě. Ještě před covidovou pandemií, než klesly ceny pronájmů výrazným způsobem dolů, začalo být bydlení ve sdíleném bytě s dalšími spolubydlícími levnější, či v podobné cenové relaci, jako bydlení na koleji. Avšak se základním rozdílem toho, že ve sdíleném bytě studenti velmi často získali za nižší, či podobné peníze, mnohem větší komfort a soukromí.

Aktuálně se měsíční náklad na kolej pohybuje od šesti až do deseti tisíc měsíčně. A většinou se o jeden pokoj dělí dva až tři studenti. Cena tedy relativně vysoká za minimální soukromí. Oproti tomu v bytě s dispozicí 3+1 dokáží velmi dobře bydlet tři studenti, z nichž každý má svůj vlastní pokoj, tedy klid a soukromí na učení, o koupelnu a WC se dělí pouze tři oproti x desítkám dalších studentů bydlících na koleji ve stejném patře. Stejně tak se velmi komfortně vystřídají i ve společné kuchyni. A cenově? Pronájem průměrně vybaveného bytu v průměrném technickém stavu ve střední velikosti (do cca 70m²) lze sehnat do 25.000,- Kč/měsíc. A i kdyby byly poplatky na takový byt ve výši např. 6.000,- Kč/měsíc, náklad na bydlení vychází pro jednoho studenta na cca 10.300,- Kč/měsíc. Tedy podobně, či lehce dráž, než kolej, a přitom každý student získává mnohem komfortnější bydlení. Navíc poplatky by vždy měly být zúčtovatelné, tudíž pokud tak jako většina studentů, budou všichni spolubydlící jezdit na víkendy domů, mohou mít studenti při ročním vyúčtování i přeplatky na spotřebě energií.

Ale abychom privát jen nechválili a objektivně zhodnotili i jeho stinné stránky, tak velkým negativem mohou být sami spolubydlící. Je potřeba si rozmyslet, s kým do takového bydlení skutečně jít. Zda se již nějakou dobu studenti znají, nebo ne. Pokud nevědí, jak ostatní fungují, mohou nastat nemalé problémy. Nejen z hlediska bezpečnosti (ačkoli jsou jednotlivé pokoje často uzamykatelné), ale i z hlediska návyků na hygienu, pořádek, čistotu, apod. Přece jen budou sdílet s ostatními velkou část společných prostor. Stejně tak je potřeba si dát pozor na to, na koho je psaná nájemní smlouva, a kdo se zavazuje majiteli bytu posílat celý měsíční nájem s poplatky. Někteří spolubydlící se mohou opozdit s platbami, a jestliže bude nájemní smlouva vedena jen na jednoho z nich, logicky bude celou platbu vyžadovat majitel bytu po tomto jednom studentovi bez ohledu na to, že se na nájemné skládá více osob. Spolehlivost s termíny při placení je jedním z hlavních bodů, dle kterého by si měl každý student spolubydlení rovněž vyhodnotit. Stejně tak bývá nepříjemné, když některý ze spolubydlících na škole skončí dříve, než předpokládal. Shánět nového spolubydlícího v polovině semestru není rovněž úplně jednoduché.

Z výše uvedených důvodů doporučuji pronájem bytu místo koleje spíše již zavedené partě studentů vyšších ročníků. Jednak se už nějakou dobu znají, tedy ví, co od koho může kdo čekat, a zároveň je velká pravděpodobnost, že když už „přežili“ prvák, tak budou úspěšně pokračovat ve studiu dál. Studentům prvních ročníků naopak doporučuji spíše bydlení na koleji. Hlavním důvodem je mnohem lehčí seznámení s ostatními vrstevníky a rovněž na koleji bývá vždy někdo tzv. „po ruce“, s kým mohou řešit studijní problematiku, zadané úlohy, mohou si vzájemně pomoci a poradit, apod. V prvním ročníku rovněž poznají nejvíce nových lidí, ze kterých do dalších let může vzniknout dobře fungující parta, která bude na bydlení v privátním bytě spolehlivá a fajn. A jestliže se první parta osvědčí, je dost možné, že stávající byt poslouží jako dobré útočiště celou vysokou školu, a nebude nutné hledat na každý rok studia jiný.